Na královnu Beskyd s jedním dechem

Modrá obloha bez mráčku, slunce na tváři a v nohách chuť zdolat něco víc než jen kopec – tak začal náš výšlap na Lysou horu.

Thank you for reading this post, don’t forget to subscribe!

Proč jsme se na ni vydali

Každý z nás měl svůj důvod, ale všechny spojoval jeden cíl – dotknout se vrcholu nejen fyzicky, ale i symbolicky.

• Týmová soudržnost: nic nestmelí kolegy tolik jako společné funění do kopce a sdílený triumf u kamenné mohyly.

• Fyzická & psychická disciplína: 900 výškových metrů prověří stehna i houževnatost.

• Poznávání sebe sama: stoupání poskytuje rytmus, v němž slyšíte tlukot vlastního srdce jasněji než v open-space.

• Restart v přírodě: nic neléčí mysl tak jako kroky po kořenech a kamenech.

Kdo za tím stojí?

Celou trasu – od parkoviště v Malenovicích přes vrchol až po návrat do Ostravice – dokonale naplánoval Vlastík Matzner, který zajistil vše od A až po Z. Díky jeho pečlivé organizaci jsme mohli zažít den, na který jen tak nezapomeneme.

Krátké seznámení s Lysou horou

• Nadmořská výška: 1 323–1 324 m

• Návštěvnost: přibližně 750 000 lidí ročně

• Zajímavosti: mohutný vysílač, meteorologická stanice, památník Ivančena i dechberoucí výhledy

Jak jsme šlapali

Vyrazili jsme z parkoviště v Malenovicích za slunečného počasí, které nás provázelo celý den. Jasné nebe, klidný les a úsměvy na tvářích. Každý krok nás přibližoval k cíli – fyzicky i duševně.

Po náročných serpentinách jsme stanuli na vrcholu. Výhled byl jako odměna – krajina rozprostřená pod nohama, obzor daleký, dech krátký.

Zpáteční trasa nás zavedla do Ostravice, kde jsme den zakončili odpočinkem na lavičce ve stínu, s úsměvy a tichým respektem k přírodě i k sobě navzájem.

Co nám výšlap dal

1. Společný příběh.

2. Nové podněty a vize.

3. Pokoru vůči přírodě – i sobě samým.

Vrchol Lysé hory pro nás nebyl jen zeměpisným bodem. Byl to bod zlomu, přechod mezi každodenností a něčím hlubším. Děkujeme, Vlastíku, za to, že jsi nám to umožnil.

---

🇬🇧 Climbing the Queen of the Beskids – With One Breath 

Blue skies, sunshine warming our faces, and the feeling that today is about more than just hiking – that’s how our journey up Lysá hora began.

Why we climbed

• Team bonding

• Physical and mental discipline

• Self-reflection

• A mindful reset in nature

Mastermind behind the plan

The entire experience – from the parking lot in Malenovice, over the summit, down to Ostravice – was thoroughly organized by Vlastík Matzner, who took care of everything from start to finish. Thanks to him, the day unfolded flawlessly.

Quick facts about Lysá hora

• Elevation: 1,323–1,324 m

• Visitors per year: ~750,000

• Highlights: a massive broadcast tower, a weather station, the Ivančena memorial, and breathtaking views

Our journey

We set off from Malenovice under clear blue skies, the sunlight shimmering through the trees. Step by step, we climbed higher, both physically and mentally. The rhythm of movement opened up space for thought, for quiet, for connection.

Reaching the summit brought more than just a view – it was a feeling of arrival, of shared success. The descent led us into Ostravice, where we ended the day resting quietly on a bench in the shade, reflecting and enjoying the moment together.

What we gained

1. A story to tell

2. Inspiration from nature

3. Gratitude and inner strength

Lysá hora wasn’t just a peak. It was a mirror, a message, and a moment of clarity. Thank you, Vlastík, for making it all possible.